Podělal jsi to. A pořád za něco stojíš. 🤍

Umíme být k sobě laskaví? A teď nemyslím k sobě navzájem, ale já sám k sobě.

Kolikrát za den si řeknu: „To jsem měl udělat nebo říct jinak.“

A kolikrát: „To bych si neměl myslet, o tom přeci nesmím ani přemýšlet.“

Přeci bych neměl odsuzovat druhé. Přeci bych se neměl porovnávat. Zase jsem líný, měl bych víc cvičit jako Pepa. Měl bych se víc věnovat rodině jako Franta. Ale nedělám to, a tak za nic nestojím.

💭 Dokážeme být laskaví ke svým myšlenkám?

Stejně jako jsme laskaví k malým dětem, které se neustále učí a potřebují si 100× špatně zavázat tkaničku. Také je neodsuzujeme, laskavě jim to znovu a znovu ukážeme. Až se jim jednou povede, povzbudíme je, i když pak ještě dlouhou dobu trvá, než se ze zavazování tkaniček stane rutina.

Proč je pro nás těžké mít ke svým myšlenkám a pocitům podobný přístup? Protože jsme velcí, máme za sebou spoustu osobního rozvoje a takto bychom už přemýšlet neměli. Řekl kdo? Často naše vlastní limitující přesvědčení, které vychází z nastavení společnosti.

A píšu to sem i jako připomenutí pro sebe, protože každý den na sobě vidím, jak je jednoduché následovat své původní nastavení, které mi řekne „nejsi dost“, protože se mi nějaká situace nepovedla, někde jsem selhal. I sem právě můžeme vnést laskavost k sobě. 🤍

🔥 Děláme to běžně v mužském kruhu, když si někdo vyžádá zpětnou vazbu. Ta bývá často nekompromisní, faktická, ale zároveň laskavá. „Jo, podělal jsi to, kámo, ale máme tě rádi, život jde dál, jak se k tomu teď postavíš?“ Nechceme na pravdu kreslit sluníčka, chceme vidět a přiznat si, jak věci opravdu jsou, bez toho, abychom se litovali nebo povyšovali. To je ta pravá podpora ke změně.

A protože s muži pracuji dlouhodobě ve skupině, vidím, jak rostou a vyvíjí se. Často největší „selhání“ se stávají odrazovým můstkem naší budoucnosti. A pak už to nejsou selhání, jsou to ty nejcennější lekce, za které bychom se penězi nedoplatili. 🌱

K ohni s námi chodil muž, který prošel drogovými závislostmi a měl díky tomu náročný život. Sám by se za to mohl odsoudit, ale on místo toho pracoval v lese, staral se o syna a studoval psychologii. Nyní je adiktolog – ten, co pomáhá se závislostí druhým.

Situace sama o sobě není dobrá nebo špatná, to z ní dělá naše hodnocení. Kdo si ale myslíme, že jsme, že bychom chtěli vše hodnotit? Celou pravdu a budoucnost nikdo z lidí na zemi nezná. Někdy, když ustoupíme od hodnocení a podíváme se na situaci neutrálně, nás zalije klid, jindy může přijít nějaká emoce, třeba smutek, který se nám také nehodí do krámu. Můžeme ho ale opět laskavě přijmout, a tak mu dát prostor postupně odeznít.

🫂 V mužském kruhu se slzy také někdy objeví. A velice si vážím zranitelnosti, autenticity i vzájemného respektu a důvěry, které s sebou projevení emocí nese. A když umíme být laskaví k sobě navzájem, můžeme se začít učit laskavost k sobě samým.

To je pocit, kdy vím, že chci růst, vím, že pro sebe něco dělám, ale že i teď jsem v pořádku a vše má svůj čas. 🤍