Odpory: Co tě tak nasralo?

Moje osobně velké téma. Troufnu si říct, že jsem mistr odporů. A nedávno jsem dostal krásnou praktickou lekci – přímo na Srazu Hustých mužů.

Sedím na pokoji, mám domluvené focení, další program, chci si něco připravit… a přijde zpráva od kolegy lektora: „Michale, pojď do jídelny.“ Tečka. Žádné vysvětlení.

A ve mně to naskočí. „Ani omylem tam nejdu!“ „Co po mně chce?“ „Nějaký průšvih?“ Cítím podráždění, vnitřní odpor, napětí…

Sejdu dolů – a on říká: „Potřebuju se domluvit na té naší přednášce.“ Ptám se: „Proč ta naléhavost ve zprávě?“ On odpoví: „Jaká naléhavost? To byla úplně normální zpráva.“ A v tu chvíli mi to dojde. Tlak jsem si tam dodal já.

Odkud se bere odpor?

Najednou jsem jasně viděl, na jaký program jsem naskočil. Přesně takhle se mnou mluvil můj táta „Michale, okamžitě udělej tohle.“ „Teď budeš dělat, co říkám.“

Jako dítě jsem v tom necítil, že jsem viděný jako člověk. Jen jako někdo, kdo má něco vykonat. A štvalo mě to. A tak po letech stačí jen podobná formulace – a starý program se aktivuje. Odpor. Ne proti kolegovi. Ale proti pocitu, který jsem dříve zažíval!

Odpor je starý příběh v novém kabátě

Když jsme ve stresu, nestíháme, nejsme přítomní, jsme roztěkaní – přesně tehdy odpory vylézají. Najednou říkáme: „Tohle nikdy neudělám.“ „Ani přes moji mrtvolu.“ „To si ze mě děláš srandu?!“

Ale opravdu reagujeme na přítomnost? Nebo jen naskakujeme na starý příběh? Zkus si někdy položit otázku: „Kde jsem se s tímhle pocitem už setkal?“ „Koho mi ten člověk vlastně připomněl? Často zjistíš, že odpor není o situaci samotné ale o tom, co v tobě otevřela.

Programy se nemění silou. Mění se pozorností.

Tyhle vzorce se nezmění ze dne na den. Nezmění se tím, že si řekneš: „Už takhle reagovat nebudu.“ Mění se přítomností. Tím, že si všimneš: „Aha, tohle je ten můj program.“ Tím, že si dovolíš nadechnout. Že si uvědomíš, co se děje v těle. Že si přiznáš: „Tohle je pro mě těžké.“

A někdy to i tak nezvládneš. A to je v pořádku.

Odpovědnost místo trestání

Důležité je něco jiného. Netrestat se. Neříkat si: „Zase jsem to pokazil.“ Můžeš si to uvědomit zpětně. Můžeš se omluvit. Můžeš říct: „Promiň, tohle téma mě spouští.“ To je dospělost. To je odpovědnost. Ne dokonalost.

Co na to Human Design?

Ve zítřejším streamu se budeme odpory zabývat víc do hloubky. Podíváme se na to:

• Jak na odpory nahlíží Human Design.

• Jak podle odporů poznat, kde nejsme v souladu.

• A jak se z odporu může postupně stát přijetí i ukazatel na cestě.

Protože když už v sobě nemáš odpor, neznamená to, že všechno přijímáš. Znamená to, že umíš říct: „Ne, děkuji.“ Bez zbytečných emocí. Bez toho, aby tě to vyhodilo z osy. A to je obrovská svoboda.

Záznam Stream HD o odporech je možné sledovat ze záznamu zde.